Dnes má svátek: . Přejeme hodně Božího požehnání.

Klášter Choryně - informace o kongrgaci sester sv. Kříže, která zde léta působila


  • Pod Stráží v údolí Juhyně
  • skrývá se vesnička Choryně.
  • Kolkolem slunná jsou návrší,
  • září a smějí se do duší.
  • Pod strání na konci vesnice
  • místečko drahé nám velice:
  • náš klášter, domov, má kolébka,
  • teplá a vystlaná do hebka…

  • Sestra Irena Kočišová, pásmo "Choryně sluncem ozářená".


    Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže vznikla v roce 1856 v Ingenbohlu ve Švýcarsku. Odtud se její činnost rozšiřovala do okolních zemí. Na Moravu přišly sestry sv. Kříže v květnu 1872 na pozvání hraběnky Luizy Šternberkové do Malenovic, odtud do Vizovic, Uherského Hradiště, do Napajedel, kde bylo ústředí provincie a noviciát. Poněvadž dům v Napajedlích nestačil pro rostoucí společenství a současně pro účely nově zřízené školy, bylo třeba ústav rozšířit. Ale plány stavět v Napajedlích narážely na těžkosti, až se naskytla nabídka, že by provinční správa mohla přesídlit do choryňského zámku. Po souhlasu generální správy se pomýšlelo na stěhování vedení a noviciátu do Choryně. Pan arcibiskup kardinál Fürstenberk dal provést v zámku nějaké úpravy a poskytl sestrám svou podporu. V kronice obce Choryně je uvedeno: "Náboženský život obce Choryně byl posílen koncem století, když byl roku 1882 kardinálem Fürstenberkem zřízen v bývalém zámku choryňských pánů klášter kongregace sester sv. Kříže. Posláním kláštera je výchova řeholního dorostu k řádovým účelům, k službě nemocným v nemocnicích i v soukromých domech stejně jako k povolání učitelskému ve školách a v sirotčincích."

    V domě vládla chudoba, obytné místnosti byly skoro prázdné, nábytek chyběl. Vše se muselo pozvolna pořizovat. .Sestry vyučovaly na místní škole a když tato nedostačovala a v klášteře se musel uvolnit prostor pro jednu třídu, byla v letech 1892/1893 vystavěna s finanční pomocí olomouckého arcibiskupa kardinála Fürstenberka v areálu kláštera nová škola. Vyučovaly na ní sestra Salesie Fojtíková a ruční práce sestra Lucie Matelová. Věnovaly se dětem s láskou a svědomitostí. Dne 2. září 1928 byla v Choryni posvěcena nová škola. Sestry působily i jako varhanice v choryňském kostele a věnovaly se ošetřování nemocných ve vesnici.

    Klášter v Choryni plnil 50 let svůj účel ústředí moravské provincie a byl svědkem mohutného rozkvětu. Počet sester rok od roku vzrůstal. V roce 1900 bylo v moravské provincii 196 sester, které působily v 11 ústavech na Moravě a v 17 v Uhrách. Sestry z Moravy totiž zakládaly školy a ústavy se sociálním zaměřením nejen na Moravě, ale i na Slovensku, v Maďarsku, v dnešním Rumunsku a v Srbsku. Řeholní dorost ze všech těchto území se vzdělával právě v Choryni. V roce 1913 byla založena samostatná provincie uherská, ke které připadly všechny ústavy na území Uher. Po rozdělení moravské provincie bylo nutné zaměřit se na vlastní potřeby. Budova v Choryni nebyla vlastnictvím kongregace, proto se už delší dobu uvažovalo o zakoupení nebo vybudování nějakého domu pro účel provinčního domu. Po dlouhém hledání a rozhodování, jehož se zúčastnila i generální představená Matka Aniceta Regli ze Švýcarska s architektem Dopplerem z Basileje, bylo rozhodnuto, že se koupí Choryně a že se na zahradě vybuduje samostatná přístavba. Koupě byla dojednána s arcibiskupem kardinálem Dr. Františkem Saleským Bauerem. Splácení dluhů za choryňský klášter bylo pro sestry velmi svízelné a trvalo třicet let. Z celého plánu novostavby se uskutečnily jen zkušební sondy na prozkoumání půdy, kde se měl dům stavět, další práce překazilo vypuknutí první světové války.

    Přes všechny vnější překážky počet sester i v dalším desetiletí stoupal. Bylo nutné, aby se našlo vhodné místo pro stavbu nového ústředí provincie. Ze všech možností byl vybrán Kroměříž. Nový provinční dům na Koperníkově ulici v Kroměříži byl posvěcen dne 14. září 1932. Dne 11. září 1932 se sestry loučily s choryňskou farností. Farář P. Bohumil Kyselý v kázání líčil „těžké začátky požehnaného působení sester ve škole, v kostele a především ve službě nemocným, pro které byla klášterní brána vždy otevřena.“

    V Choryni zůstaly sestry starší a nemocné. Konaly se zde duchovní obnovy pro různé stavy, např. v roce 1934 se konalo pět kurzů, jichž se zúčastnilo celkem 115 žen a dívek a sedm mužů, v roce 1935 čtyřicet tři dívek a čtyřicet mužů mladších i starších. V přízemí hlavního domu byla zřízena "útulna" - asyl pro staré a nemocné civilní ženy. Místo k ubytování pro sestry bylo pouze v hlavní budově, ve „škole“ bydlela jedna rodina a bylo zde i místo pro hosty, "domek" byl vybudován na místě malého domku u brány až v letech 1940 – 1941 a byl určen pro zotavenou sester. Bylo v něm zřízeno šestnáct pokojíků. V době II. světové války zakusily sestry hodně strádání a úzkostí. V roce 1945 bylo ve „škole“ ubytováno 150 chlapců-zákopníků. Sestry se o ně staraly, jak jen mohly. „Domek“ zabrali němečtí vojáci a velmi jej zničili. Přes všechna nebezpečí se sestry obětavě staraly o raněné partyzány v blízkých lesích. Choryně byla osvobozena 7. května 1945. V letech 1954 – 1960 byly uvolňovány sestry z nemocnic. Byly vděčné, když se mohly vrátit do Choryně, kde prožily své řeholní mládí. Na konci roku 1959 bylo v klášteře v Choryni 99 sester a 17 civilních chovanek. Od 1. ledna 1960 bylo státními úřady stanoveno, že v Choryni budou umísťovány sestry sv. Kříže, které už dosáhly důchodu. Civilní obyvatelky byly přeřazeny do okolních domovů důchodců a ústav pokračoval pod názvem "Charitní domov pro řeholnice."

    Počet sester stále více stoupal, bylo využito každého místečka a i když byla vybudována obytná přístavba, obytné prostory stále nedostačovaly stávající potřebě. V letech 1964 – 1993 žilo v Choryni kolem 150 sester. Představené se snažily zlepšovat ubytovací podmínky, jak to jen bylo možné. Kaple byla obnovena v duchu II. vatikánského koncilu. Úpravu vedl P. Miloslav Blažek, který zde slavil v červenci roku 1968 svou primici. V této době se zde také konaly hojně navštěvované duchovní obnovy pro mládež. Obyvatelé vycházeli klášteru ochotně vstříc a sestry se snažily pomáhat, jak jim to bylo možné. Poskytovaly také stravování brigádníkům a staraly se o výzdobu a úklid kostela.

    Po pádu komunistického režimu koncem roku 1989 bylo opět možno přijímat řeholní dorost. Množily se požadavky na převzetí nových činností. Sestry začaly vyučovat náboženství ve farnosti a v přilehlých obcích a využívaly možnosti k doplnění vzdělání. Duchovním správcem kláštera se po smrti františkána P. Bartoloměje Kolka (+1993) stal jeho spolubratr P. Stanislav Juřík (+ 2005). Když byl sestrám vrácen provinční dům v Kroměříži, přestěhovala se do něj po důkladné opravě dne 4. srpna 1993 provinční správa, noviciát a sestry z Bílé Vody. V Choryni zůstala komunita starších a nemocných sester až do roku 2003, kdy bylo v provinčním domě rozšířeno nemocniční oddělení, ale menší skupina sester ještě zůstala. Provinční správa projednávala s ústředím Charity možnost využití choryňského kláštera pro sociální účely. Koncem roku 2005 opustily všechny sestry milovanou choryňskou farnost. Těžko se jim loučilo, vždyť kongregace Milosrdných sester sv. Kříže zde působila 123 let. Mnoho zemřelých sester očekává své vzkříšení na místním hřbitově.